Otevřely se lodní cesty v Arktidě
Družicová měření ukazují, že máme před sebou další podprůměrný – z hlediska ledové pokrývky arktických moří – rok. Díky letnímu tání ledu v letních měsících se rozpustil mořský led na dvou hlavních dopravních trasách v Arktickém oceánu.
V roce 2008 družice zaznamenaly, že Severozápadní cesta a Severomořská cesta se otevřely souběžně, což bylo poprvé od počátku satelitních pozorování v sedmdesátých letech. Nyní k tomu došlo opět.
Zatímco Severomořská cesta nad Ruskem (také známá jako Severovýchodní cesta) je otevřená pro lodní dopravu od poloviny srpna, aktuální satelitní snímky ukazují, že kratší Severozápadní cesta je nyní taktéž splavná.
Severozápadní cesta u kanadského arktického souostroví představuje důležitou zkratku mezi Evropou a Asií. Otevření této cesty ovšem také znamená otevření otázek ohledně její politické kontroly nebo umožnění migrace mořských živočichů skrze Arktický oceán.
V roce 2007 zaznamenalo Arktické moře nejmenší množství ledu ve třicetileté historii měření – a v tomtéž roce se historicky neprůchozí Severozápadní cesta otevřela vůbec poprvé.
K rekordnímu úbytku ledu tehdy přispělo neobvyklé počasí: čistá obloha nad středem Arktického oceánu a silné větry přinášející teplý vzduch do celé oblasti. Oba tyto faktory se podepsaly nad velkým táním ledu.
Letos je sice počasí poněkud odlišné, ale velmi brzké otevření cesty značí, že bychom se mohli dočkat nového rekordu v úbytku ledového příkrovu.
„Ledové minimum je od nás stále tři až čtyři týdny vzdáleno a výsledný stav bude záležet také na počasí, které bude v jejich průběhu panovat v Arktidě, říká vědecký pracovník Dánského meteorologického institutu Leif Toudal Pedersen.
„Ale ať letos dosáhneme nového absolutního minima či nikoliv, letošní rok opět potvrzuje, že jsme v období výraznější ztráty ledu v létě, než tomu bylo kdy dříve.“
„Posledních pět letních období zaznamenalo také pět historicky nejmenších rozsahů ledového příkrovu.“
Ke tvorbě a následnému tání dochází v Arktickém oceánu každý rok, ale tempo ztráty ledu se v poslední době urychlilo.
Posledních třicet let, za která máme k dispozici družicová pozorování, zaznamenala snížení nejmenšího rozsahu ledové pokrývky během léta ze zhruba osmi miliónů kilometrů čtverečních počátkem osmdesátých let minulého století na dosud historicky nejnižší hodnotu 4,24 miliónu kilometrů čtverečních v roce 2007.
Před příchodem družic bylo přitom provádění měření rozsahu nebo síly mořského ledu velmi obtížné: Arktida je jednak nedostupná a jednak přináší dlouhá období špatného počasí nebo světelných podmínek.
Radary na družicích pro dálkový průzkum Země, jako je třeba satelit ESA Envisat, jsou proto mimořádně vhodné k monitorování polárních oblastí, protože mohou získávat představu o situaci mrakům nebo nedostatečnému osvětlení navzdory.
V následujících týdnech bude ESA pokračovat v monitorování situace v Arktidě pomocí svých družic Envisat, CryoSat a SMOS.
