Všechno nejlepší – družice Envisat slaví desáté narozeniny

Osmitunová družice dodnes dvojnásobně překonala svoji plánovanou pětiletou životnost, když Zemi obletěla více než 50000krát.

S pomocí deseti sofistikovaných optických a radarových senzorů nepřetržitě pozoruje zemský pokryv, atmosféru, oceány a polární oblasti. Na základě těchto pozorování bylo vytvořeno přes 2000 vědeckých prací.

Největším přístrojem na družici Envisat je radar ASAR (Advanced Synthetic Aperture Radar), který lze používat nezávisle na denní době či rozmarech počasí, protože je schopen pozorovat skrze mraky nebo v noci. To je velmi důležitá vlastnost zvláště při práci v polárních regionech, kteréžto se vyznačují dlouhými obdobími špatného počasí stejně jako dlouhými dobami tmy.

Minulé léto tento radar například zaznamenal rekordně nejnižší ledovou pokrývku v Arktidě.

Spektrometr MERIS (Medium Resolution Imaging Spectrometer) zase získává snímky oceánů a zemského pokryvu.

Snímku z MERISu jsou využívány pro mapy ve vysokém rozlišení vznikající v rámci projektu GlobCover. Tyto jsou využívané pro modelování rozsahu a dopadů klimatických změn, sledování biodiverzity a řízení přírodních zdrojů.

Trio přístrojů MIPAS, Sciamachy a GOMOS je z Envisatu zase schopno vidět díry ve ztenčující se ozónové vrstvě stejně jako oblaka vysoké koncentrace nečistit nad průmyslovými oblastmi nebo hořícími lesy.

Mohou společně pozorovat atmosféru způsobem, jakým to lidské oko nikdy nedokáže: nabízí horizontální i vertikální rozlišení koncentrací jednotlivých chemických složek.

Radiometr AATCR (Advanced Along-Track Scanning Radiometer) zase funguje jako „teploměr na nebi“: měří infračervené vyzařování zemského pokryvu stejně jako hladiny oceánů. Jedním z jeho nejužitečnějších výstupů je katalog světových požárů ATSR World Fire Atlas.

Na palubě Envisatu je též radarový výškoměr (Radar Altimeter), který měří topografii zemského povrchu s přesností na centimetry: tím umožňuje například sledovat i změny ve výšce vodní hladiny.

Mise Envisat ovšem neposkytuje kritická pozorování Země pouze pro vědce, ale také pro celou řadu dalších operačních služeb jako je mapování světového ledového příkrovu nebo ropného znečištění.

Za pokračující prací sondy je mnoho obětavé technické i vědecké práce: za desetiletí činnosti Envisatu vděčíme týmové práci.

Během prvních pěti let od vypuštění satelitu dramaticky rostla poptávka po jeho produktech. Pozemní zařízení proto byla upravována tak, aby se zvyšovala rychlost dodávky dat stejně jako jejich kvalita.

První vědecké výsledky byly prezentovány na Envisat Symposium v rakouském Salzburgu v roce 2004. Na akci dorazilo tisíc účastníků: od té doby je Envisat považovaný za jeden z hlavních nástrojů, které mají vědci k dispozici.

O tři roky později byly na další sympóziu věnovanému misi Envisat prezentované mnohem podrobnější výsledky: měření skleníkových plynů, důkazy o rychle narůstající koncentraci oxidů uhlíku v atmosféře a sezónní změny v obsahu metanu.

V roce 2010 byla oběžná dráha satelitu upravena tak, aby mohl pokračovat ve svých pozorováních ještě nejméně tři následující roky.

To by mělo zajistit dostupnost kritických dat týkajících se dálkového průzkumu Země nejméně do doby, než bude plně operační další generace družic pro dálkový průzkum Země: série Sentinel.

Mise Sentinel jsou vyvíjeny jako součást evropského programu GMES (Global Monitoring for Environment and Security).

Další informace o misi Envisat a jejích úspěších (v angličtině) lze získat na webové stránce věnované desátému výročí jejího vypuštění.