Dopad do bláta na Marsu

Dopady komet a asteroidů tvarovaly povrch kamenných planet a jejich měsíců v naší Sluneční soustavě v celé její 4,6 miliardy let trvající historii. Navíc informují o podmínkách, které panovaly v době jejich vzniku.

Během dopadu se energie přenesená povrchem mění do tání a odpařování jak projektilu, tak částí povrchu, stejně jako dochází k vyvržení velkého množství materiálu zpod povrchu. Ten je následně rozprostřen v okolním terénu jako pokrývka úlomků.

Charakteristika vyvrženého materiálu může poskytnout představu o tom, jaké podmínky na povrchu planety v době dopadu panovaly – a také o jejím celkovém prostředí.

Kráter o průměru 32 km ve středu tohoto snímku zachycujícího povrch Marsu se zformoval v době, kdy byla voda nebo vodní led přítomen velmi blízko povrchu. Energie dopadu ohřála na vodu bohaté podpovrchové vrstvy, ty pak mohly snadněji „téci“ a vedly k tomu, že vyvržená pokrývka úlomku je jakoby „tekutá“.

Periferie laloků vyvrženého materiálu často vykazuje zvýšené okraje: jak se proud zpomaloval, úlomky za ním se kupily a tlačily materiál na okraji do vyvýšenin.

Mnoho kráterů na Marsu se vyznačuje touto podobu, někdy i s vícero vrstvami vyvrženého materiálu. Na snímku lze identifikovat až tři vrstvy, z nichž některé končí právě zvýšenými okraji. Násobné vrstvy vyvrženého materiálu mohou být kombinací dopadu do podzemních vrstev bohatých na vodu a interakcí vyvrženého materiálu s atmosférou.

Scéna na snímku se nachází severně od dopadové prohlubně Hellas, která je s průměrem 2300 km jednou z největších ve Sluneční soustavě. Vědci se domnívají, že oblast je bývalým odvodňovacím místem většího jezera.

Na jihu (vzhledem k orientaci snímku je to vlevo) jsou pak viditelné menší kanály, které poskytují další důkaz o vodní minulosti oblasti.