Dobrodružství Paola Nespoliho s robotem Justin
V srpnu řídil kosmonaut ESA Paolo Nespoli rover umístěný v Německu – ač sám byl na Mezinárodní kosmické stanici. Šlo o část projektu ESA METERON, který byl prováděný s robotem německé letecko-kosmické agentury DLR s přezdívkou Rollin’ Justin. Jeho cílem je vyvinout způsoby, které by umožnily kosmonautům řídit roboty z oběžné dráhy.
V rámci experimentu byl Justin, jinak se nacházející v německém Oberpfaffenhofenu, umístěný do krajiny připomínající Mars a měl za úkol provést diagnostiku panelů slunečních baterií. Paolo Nespoli, létající kolem Země ve výšce 400 km rychlostí 28800 km/h, ovládal Justina tak, aby společně prohlédli trojici panelů slunečních baterií a nalezli poruchu. Následně navedl rover tak, aby připojil konektor k diagnostickému nástroji a nahrál chybové logy.
V rámci druhého scénáře museli Paolo Nespoli s Justinem připojit diagnostiku ke každému ze tří panelů slunečních baterií, aby mohli zjistit, který z nich má neaktuální verzi software a potřebuje aktualizovat. Jakmile se to podařilo zjistit, Justin se vrátil k inkriminovanému panelu a aktualizoval jeho firmware. V rámci posledního scénáře byl panel slunečních baterií zničený bouří, přičemž Paolo Nespoli jej musel s pomocí Justina najít a pořídit fotografie pro řídicí středisko.
Testy byly zvoleny tak, aby odpovídaly budoucím scénářům, při nichž kosmonauti létají kolem vzdálených planet a jejich měsíců a odtud instruují roboty, aby prováděli obtížné nebo nebezpečné úkoly. Třeba aby vybudovali základnu před přistáním pilotované lodi.
ESA provedla již povícero experimentů na kosmické stanici s roboty, aby otestovala komunikační síť, řídicí systém a roboty na Zemi. Jde o otevírání zcela nové éry pro každého zúčastněného a je nutné pečlivě odzkoušet každý aspekt.
Experiment pojmenovaný „SUPVIS-Justin“ se zaměřoval hlavně právě na vlastního robota a na uživatelské rozhraní, které slouží k interakci s ním.
Ukázat a kliknout
Justin má značnou míru samostatnosti, což dovolilo Paolovi Nespolimu poklepat na displej tabletu, přičemž robot vizuálně identifikoval oblast a odpovídajícím způsobem reagoval. Je to podobné jako různé klikací adventury, ovšem samozřejmě mnohem komplikovanější. V reálném životě totiž není prostor na chyby.
Thomas Kruger z laboratoře telerobotiky a haptiky při ESA vysvětluje: „V tuto chvíli pracujeme s jediným robotem. Přestavte si ale flotilu robotů, která pracuje společně na řešená různých zadaných úkolů.“
„Budoucí kosmonauti budou dohlížet na mnoho robotů, budou jim dávat instrukce a dohlížet na jejich práci.“
Paolo Nespoli měl možnost vidět videozáběry z Justinovy kamery na svém tabletu, který mj. obsahoval minimapu s automaticky aktualizovaným informacemi o tom, co robotova umělá inteligence rozpoznala. Třeba pohled kamery na panel slunečních baterií znamená, že se tento objeví na mapě jako nový možný bod, k němuž lze navigovat.
Po testu vyplnil Paolo Nespoli dotazník, s jehož pomocí bude tým pracovat na vylepšení uživatelského rozhraní. První dojmy přitom byly velmi pozitivní. A když dva z kolegů-kosmonautů zrovna „letěli“ kolem, chtěli si obsluhu robota taky vyzkoušet. Paolo Nespoli jim proto dal rychlokurz a astronauti NASA Randy Bresnik a Jack Fischer následně bez ztráty kytičky prošli prvním testovaným scénářem.
Experiment by měl být provedený ještě dvakrát s větším počtem zapojených kosmonautů. Telerobotické týmy připravují vylepšení software na příští běh, k němuž by mělo dojít počátkem ledna.
