Část oblasti Syrtis Major.

Oblast objevil již v roce 1659 Christiaan Huygens. Jejího opakovaného sledování pak využil k prvnímu stanovení délky místního dne (solu) na Marsu.

Dříve jsme se domnívali, že šlo o mořskou oblast s opakovaným vzestupem i poklesem hladiny, která tak vytvořila ráz krajiny.

Nyní jsme ale přesvědčeni, že oblast má vulkanický původ. A že pod změnami dříve připisovaným působení vody jsou prach a písek, které navál vítr.  
 

	Oblast Syrtis Major v širším kontextu.

Nově zveřejněné fotografie oblasti Syrtis Major získané sondou ESA Mars Express ukazují lávové potoky, které zaplavily starší oblasti a které za sebou zanechaly tzv. buttes – izolované kopce se strmými stěnami, které byly příliš vysoké na to, aby se jich proudy lávy dotkly.

Lze je identifikovat díky světlejším barvám a erozi – a u některých se dokonce dají najít stopy po starých údolích.

Na snímcích jsou také vidět jednotlivé proudy lávy a zaplněné či polozaplněné krátery. Vysledovat se také dá převládající směr větrů: rozložením světlejšího prachu a tmavšího písku v nebo kolem kráterů a kopců se strmými stěnami. Zvláště výrazně je tento jev pozorovatelný u menších kráterů.

Největší kráter na snímcích má menší středový vrcholek a obsahuje pole písečných dun s tmavými dunami ve své východní části.

Množství a velikost pozorovatelných kráterů mohou být ve sluneční soustavě použity k datování stáří povrchu, protože krátery se postupem času hromadí. Díky tomu se dá usuzovat, že oblast na Marsu je starší, než tři miliardy let.