Černá díra se po čtvrt století probudila k životu

Rentgenové a gama záření je projevem těch nejextrémnějších jevů ve vesmíru, mezi něž patří například exploze hvězd, silné výbuchy a černé díry „požírající“ své okolí.

V ostrém kontrastu s mírumilovným nebem, pohledem na které se můžeme večer co večer kochat prostýma očima, vysokoenergetické spektrum nabízí dramatickou světelnou přehlídku: počínaje blikajícími zdroji, které svoji jasnost mění dramaticky v řádu minut, až objekty, které si udržují svoji podobu v řádu let či dokonce desetiletí.

Patnáctého června 2015 se na scénu této přehlídky vrátil dlouhodobě známý zdroj rentgenového a gama záření: V404 Cygni, což je systém tvořený černou dírou a hvězdou, které rotují kolem společného těžiště. Systém se nachází v naší Mléčné dráze v souhvězdí Cygnus (Labuť), přičemž je od nás vzdálený zhruba 8000 světelných let.

V tomto typu binárního systému putuje materiál z hvězdy směrem k černé díře a vytváří disk. Ten je ohřívaný, přičemž jasně září jak ve viditelném, tak ultrafialovém a rentgenovém spektru před tím, než splyne s černou dírou.

První známky obnovené aktivity systému V404 Cygni zaznamenal teleskop BAT (Burst Alert Telescope) na observatoři NASA Swift. Ten zaregistroval náhlé záblesky gama záření, a tak spustil pozorování objektu pomocí svého rentgenového teleskopu. Krátce poté přístroj MAXI (Monitor of All-sky X-ray Image), jenž je součástí japonského modulu JEM (Japanese Experiment Module) na Mezinárodní kosmické stanici, zaznamenal ze stejného místa oblohy rentgenový záblesk.

Tyto detekce spustily masivní pozorovací kampaň s pomocí pozemních dalekohledů i kosmických observatoří, které sledovaly V404 Cygni v různých vlnových délkách napříč celým elektromagnetickým spektrem. Součástí této celosvětové kampaně byla i observatoř ESA Integral, které začala záblesky z černé díry sledovat 17. června.

„Chování tohoto zdroje je aktuálně výjimečné, protože jasné záblesky je možné pozorovat v intervalech kratších, než hodina. To je u dalších systémů černých děr skutečná zvláštnost,“ komentuje projektový vědec mise Integral v ESA Erik Kuulkers.

„V tuto chvíli jde navíc o nejjasnější objekt na obloze v rentgenovém spektru. Je zhruba padesátkrát jasnější, než zdroj v Krabí mlhovině, což je normálně jeden z nejjasnějších vysokoenergetických zdrojů na obloze.“

Systém V404 Cygni přitom nebyl takto aktivní od roku 1989, kdy jej pozorovala japonská rentgenová družice Ginga a přístroje na palubě stanice Mir.

„Komunita nemůže být více nadšená, protože mnoho z nás tehdy ještě nebylo profesionálními astronomy. A navíc se vůbec nedají porovnávat přístroje a vybavení, které jsme měli tehdy a které máme dnes. Rozhodně jde o životní příležitost pozorovat něco podobného,“ uzavírá Erik Kuulkers.