Ledový měsíc Enceladus má podzemní moře

Od okamžiku, kdy byly v roce 2005 objeveny výtrysky ledu a vodní páry z prasklin na povrchu u jižního pólu měsíce Enceladus o průměru 500 km, se stala snaha o získání co nejvíce informací ohledně jeho vnitřní struktury jednou z priorit mise Cassini.

Následná pozorování výtrysků ukázala, že jsou relativně horké ve srovnání s jinými oblastmi na měsíci a že jsou slané. Což jsou dostatečně silné argumenty pro to, abychom se mohli domnívat, že pod povrchem se nachází voda v tekutém stavu.

Ovšem planetární vědci byli nyní schopni zkoumat interiér zvláštního měsíce přímo, a to s pomocí rádiového experimentu na sondě Cassini.

Během tří průletů v letech 2010 a 12 se sonda přiblížila na vzdálenost pouhých 100 km k povrchu měsíce Enceladus. Dvakrát se tak stalo nad jižní polokoulí a jednou nad severní.

Během průletů byla sonda Cassini gravitačním polem měsíce mírně vychýlena z trajektorie letu, přičemž se její rychlost změnila o 0,2 až 0,3 milimetru za sekundu.

Ačkoliv tyto změny byly nepatrné, byly měřitelné díky rádiovým signálům vysílaným na Zemi. Tím bylo zároveň možné studovat, jak se gravitace měsíce Enceladus mění během trajektorie letu sondy. Pozorování pak bylo možné využít ke stanovení rozložení hmoty uvnitř měsíce.

Například vyšší než běžná gravitační „anomálie“ může znamenat přítomnost hory, zatímco podprůměrné hodnoty znamenají, že v dotyčné oblasti nějaká hmota chybí.

Na měsíci Enceladus vědci naměřili negativní odchylku v očekávané hmotě na povrchu u jižního pólu, která byla zároveň doprovázena nadprůměrnou hodnotou v hloubce třiceti až čtyřiceti kilometrů.

„Analýzou pohybu sondy a při započtení topografie měsíce tak, jak jej viděly kamery na palubě Cassini, se nám otevřelo okno do vnitřní struktury měsíce Enceladus,“ vysvětluje hlavní autor studie publikované nyní v časopise Science Luciano Iess.

„Odchylky v pohybu sondy jsou jednoduše vysvětlitelné nesymetrickou vnitřní strukturou měsíce. A to takovou, že ledový příkrov kryje zhruba třicet až čtyřicet kilometrů vody v tekutém stavu.“

Zatímco gravitační data vyloučila přítomnost globálního oceánu, místní moře rozprostírající se od jižního pólu až někam k padesáti stupňům jižní zeměpisné šířky nejlépe zapadá do topografie měsíce stejně jako do vyšších místních teplot pozorovaných v oblasti prasklin.

„Experiment nám poskytl důležitý nový kus informace k pochopení formování výtrysků na tomto zvláštním měsíci,“ vysvětluje projektový vědec mise Cassini v ESA Nicolas Altobelli.