ESA našla ozónovou vrstvu také na Venuši
Sonda ESA Venus Express odhalila, že také atmosféra Venuše má svoji ozónovou vrstvu. Její srovnání s podobnými vrstvami v atmosféře Země a Marsu by mohlo pomoci astronomům při hledání případného života na dalších planetách.
Sonda Venus Express svůj objev učinila poté, co skrze okrajové části atmosféry planety pozorovala hvězdy. Přístroj SPICAV analyzoval jejich záření, přičemž v atmosféře hledal charakteristické „otisky“ plynů, které světlo na specifických vlnových délkách pohlcují.
Právě ozón je detekovatelný, neboť pohlcuje část ultrafialového záření z hvězd.
Ozón je molekula obsahující tři atomy kyslíku. Počítačové modely vytvořené na základě získaných dat ukazují, že ozón na Venuši vzniká v důsledku slunečního záření: to štěpí molekuly oxidu uhličitého, čímž dochází k uvolňování atomů kyslíku.
Atomy jsou následně větrem unášené na noční stranu planety, kde se spojují do molekul. Nejčastěji vytváří dvouatomové molekuly, ale někdy se zformují do podoby molekul tříatomových.
„Tento proces nám přináší důležitý článek do řetězce poznání složení a zákonitostí panujících v atmosféře Venuše,“ komentuje vedoucí výzkumu Franck Montmessin.
Stejně tak ale proces nabízí užitečné srovnání při hledání po stopách života na jiných planetách.
Dosud byl totiž ozón detekovaný pouze v atmosférách Země a Marsu. Na zemi je přitom základním předpokladem pro vznik a vývoj života, protože pohlcuje škodlivé ultrafialové záření ze Slunce. A nejen to: samotný ozón je vytvářený (mimo jiného) živými organismy.
Kyslík a následně i ozón se začaly objevovat v atmosféře Země před zhruba 2,4 miliardami let. Ačkoliv jsme dosud přesně nepochopili příčinu této události, pravděpodobně hráli svoji roli mikroorganismy, které uvolňovaly právě kyslík jako odpadní plyn.
Dnes jejich roli převzaly rostliny, které průběžně doplňují kyslík a spolu s ním i ozón v zemské atmosféře.
Z tohoto vyvozují astrobiologové závěr, že společná přítomnost oxidů uhlíku, kyslíku a ozónu v atmosféře může být vypovídajícím znakem o přítomnosti života na té které planetě.
Pokud by se podařilo tuto vazbu prokázat, mohly by se teleskopy zaměřit na její sledování u planet dalších hvězd – a vyhodnocovat tak jejich obyvatelnost. Podle nejnovějších pozorování by přitom mělo být kritické právě množství ozónu.
Malé množství ozónu v atmosféře Marsu nebylo vytvořeno nějakou formou života: zde je důsledkem slunečního záření, které štěpí molekuly oxidu uhličitého.
Také Venuše nyní ukazuje svět, v němž ozón vzniká nebiologickým způsobem. Její ozónovou vrstvu bychom nalezli ve výšce 100 km (což je zhruba čtyřikrát výše, než na Zemi), přičemž je přibližně stokrát až tisíckrát řidší.
Teoretické práce astrobiologů přitom upozorňují, že koncentrace ozónu v atmosféře planety musí dosahovat alespoň dvaceti procent pozemské hodnoty – jen v takovém případě můžeme uvažovat o podmínkách vhodných pro vznik života.
Nově naměřená data tento předpoklad potvrzují, protože Venuše jasně zůstává na hony vzdálená od této hranice.
„Tato nová pozorování můžeme použít k ověření a upřesnění pracovních scénářů pro objevování případného života na jiných planetách,“ uvádí doktor Montmessin.
Nyní, i když nemáme žádné známky života na Venuši, tak se tato planeta po detekování ozónové vrstvy o něco přiblížila (obrazně, pochopitelně) Zemi a Marsu. Všechny tři totiž ozónovou vrstvu mají.
„Objev ozónu nám řekl hodně o koloběhu a chemickém složení atmosféry Venuše,“ uvádí projektový vědec ESA pro misi Venus Express Håkan Svedhem.
„Kromě toho máme v ruce další důkaz o podobnosti mezi kamennými planetami – což znovu podtrhlo význam zkoumání Venuše pro porozumění všem těmto světům.“
