Příběh fotografií kosmické stanice, které pořídil Paolo Nespoli
Když se kosmická loď Sojuz TMA-20 oddělila od Mezinárodní kosmické stanice, kosmonaut ESA Paolo Nespoli měl velmi speciální úkol: nasnímat unikátní fotografie orbitálního komplexu s připojeným raketoplánem i evropskou nákladní družicí ATV. Paolo nyní vzpomíná na tyto úchvatné minuty.
Na televizní obrazovce to 23. května vypadalo hladce a jednoduše: loď Sojuz se zastavila asi 200 metrů od stanice, která se následně natočila, aby posádka odlétající kabiny získala lepší výhled. Paolo Nespoli mezitím intenzivně fotografoval skrze malé okénko v orbitální sekci lodi Sojuz, aby se následně vrátil na přistání do návratového modulu ke svým kolegům – Dmitriji Kondratěvovi a Catherine Colemanové.
„Byl to komplexní a delikátní manévr, který mohl způsobit vážné problémy v případě, že by nebyl provedený správně. Na druhé straně ovšem rozhodně za podstoupené riziko stál,“ vzpomíná Paolo, který sám měl jen několik sekund na to, aby si pohled „vychutnal“.
Složitá choreografie pro překrásné snímky
„Pořízení těchto snímků vůbec nebylo jednoduché a provedené stylem vzít fotoaparát a stisknout spoušť,“ vysvětluje Paolo.
„Během odpojení od kosmické stanice jsme připoutáni v křeslech a máme na sobě skafandry. Tyto skafandry stejně jako tři průlezy na návratovém a orbitálním modulu jsou překontrolované na těsnost, přičemž za normálních okolností se už neotevírají. Nové testy totiž spotřebovávají kyslík, kterého už na palubě pro návrat není mnoho.“
Jenomže tu byl problém: jediné okno, kterým se fotografie daly získat, bylo v orbitálním modulu – v něm už byl navíc po testech lehce snížený tlak.
Paolo také musel odložit rukavice, odpoutat se ze sedadla, opatrně se ve stísněné kabině dostat k průlezu, obnovit tlak v orbitálním modulu a nakonec průlez otevřít.
„Musel jsem proklouznout kolem Dmitrije a dávat přitom pozor, abych se nedotknul žádných ovládacích prvků. Tak jsem se dostal do orbitálního modulu, kde jsem si připravil fotoaparáty před tím, než jsem zavřel vstupní průlez.“
Paolo pořizoval fotografie i filmoval na kameru, kteréžto si několikrát vyměnil. Navíc musel dávat dobrý pozor na celkovou kompozici: „Na pozici Země, na odrazy v průzoru. Navíc jsem pořád musel mít na paměti, že objektiv musí neustále být uprostřed okna.“
„Opravdu jsem se modlil, aby se snímky vydařily, protože mi byla naprosto jasná jejich neskutečná hodnota. Nicméně co se mělo udělat, to se udělalo – a já musel rychle fotografování pustit z hlavy, protože na mě čekala spousta práce. Správná manipulace se vstupními průlezy stejně jako kontroly těsnosti skafandru a následně mé úkoly spojené s návratem a přistáním.“
Teď už se cítí dobře
Bezprostředně po přistání, když byl vytažený z lodi Sojuz a spouštěný na zem, vypadal Paolo Nespoli velmi vyčerpaně, ale nyní už se cítí dobře. Aktuálně je v Houstonu, denně cvičí dvě hodiny a jeho svaly se rychle zotavují.
„Pokračujeme se sběrem vědeckých dat týkajících se readaptace na zemskou gravitaci – a zároveň jsme začali dlouhou sérii technických rozborů.“
„Jsem rád, že jsem zpět a že zase mohu být se svou manželkou a mou dvouletou dcerou, která si zase začíná zvykat na to, že mám zpět své nohy a že jíž nebydlím v televizi.“
Pro Paola bylo pořízení historických snímků ctí. „Už od dětství mám fotografování jako svůj oblíbený koníček, který mě během celého života přivedl na neobvyklá místa a v životě mi nabídl mnoho nečekaných zážitků.“
„Jako fotograf, který má před sebou nádherný model, jsem se více soustředil na získání kvalitních technických a uměleckých fotografií než na to, abych si pohled sám vychutnával.“
„Tu úchvatnou podívanou jsem viděl především ve chvílích, kdy jsem měl fotoaparát za kameru. Ale záměrně jsem se snažil dívat co nejméně, protože jsem věděl, že by mě ta krása mohla příliš rozptýlit.“
„Sny je možné prožít. A my bychom měli snít už jen proto, že i ten zdánlivě nejnemožnější sen se někdy přetaví v realitu.“
