Zveřejněna nová mapa síly ledu v Arktidě

Z výšky přes 700 km a na dráze se sklonem 88 stupňů k rovníku pořizovala družice CryoSat uplynulých sedm měsíců data o síle ledového příkrovu na Zemi a jeho změnách.

Družice již dříve odhalily, že rozsah mořského ledu v Arktidě se zmenšuje. V roce 2011 tak například zaujímá zdejší led třetí nejmenší rozlohu v historii družicového sledování.

Jenomže pro plné pochopení toho, jak změny klimatu ovlivňují křehké polární regiony, potřebujeme znát tak to, jak se mění tloušťka ledových polí.

Abychom na tuto otázku mohli kvalifikovaně odpovědět, předložila skupina vědců kolem Prof. Duncana Winghama z University College London v roce 1998 ESA nabídku na realizaci družice CryoSat. Návrh byl přijatý, jenomže původní družice byla ztracena při havárii nosné rakety v roce 2005. Proto jsme si na první praktická měření museli počkat tak dlouho.

Nicméně jsme se dočkali a vypuštění náhradního satelitu v dubnu 2010 vyústilo v pořízení první mapy monitorující sílu ledového příkrovu. Ta jasně ukazuje, že mise CryoSat plní do ní vkládaná očekávání a představuje velký pokrok v polárních vědách.

Výsledky mise byly prezentovány na pařížském aerosalónu na letišti Le Bourget ředitelem programů dálkového průzkumu Země ESA Volkerem Liebigem a Reném Forsbergem z Národního kosmického institutu při Dánské technické univerzitě.

Prof. Wingham k tomu uvedl: „Nová mise vždy představuje riziko. Musíme hodně dlouho čekat – a až poté se dozvíme, zdali nám nová mise dodá očekávaná data.“

„To nádherné na těchto výsledcích je, že ukazují nejen na bezvadnou technickou funkci zařízení – o které jsme už věděli – ale také o tom, že družice dodává geofyzikální informace, které očekáváme.“

„Je to zásluha týmů ESA a University College London, které opravdu tvrdě pracovaly na celém projektu – a já jsem jim vděčný za dosažené výsledky.“

Družice CryoSat měří výšku mořského ledu nad hladinou vody, aby mohla spočítat jeho celkovou sílu. Měření pro sestavení první mapy ledového příkrovu v Arktidě byla provedena v lednu a únoru 2011, kdy síla ledu dosáhla svého ročního maxima.

Data jsou mimořádně detailní a především mnohem lepší, než činila technická specifikace mise. Ukazují dokonce rýhy v ledovcích střední Arktidy, které vznikají jako odpověď na vanutí větru.

Profesor Liebig k tomu říká: „Hlavní výstup tak máme pouhý rok po startu. Je to důležitý krok k zajištění jednoho z hlavních úkolů mise: určit, jak moc je za ztenčování ledového příkrovu v polárních oblastech zodpovědná změna klimatu.“

Stejně tak byla vytvořena nová mapa Antarktidy, která zobrazuje výšku pevninského ledu. Ale ta je zatím jen předběžná, protože pro její dokončení je zapotřebí mnohem více dat z družice CryoSat.

Už nyní nám ale družice CryoSat ukázaly své přednosti a výhody zvolené dráhy: některé polární oblasti totiž máme možnost spatřit z vesmíru vůbec poprvé.

Navíc mohou být přesně sledovány hrany ledovců v místech, kde se ledový příkrov setkává s volným oceánem. Je to dáno díky sofistikovanému radaru na palubě CryoSatu. Sledování těchto míst je velmi důležité, protože právě zde dochází ke změnám.

„Jsme velmi spokojeni s dosavadními výsledky mise,“ komentuje Richard Francis z ESA, který byl během vývoje projektovým manažerem CryoSatu-2.

„Trvalo zhruba deset let, než jsme přetavili původní návrh do skutečné mise: deset let tvrdé práce týmu o méně než sto lidech, který podporovalo několik set dalších specialistů.“

Tommaso Parrinello, manažer mise ESA CryoSat, k tomu dodává: „První výsledky jsou opravdu úžasné a ukazují, že potenciál mise bude naplněný.“

„V následujících měsících se zaměříme na sestavení kompletního obrazu toho, jak se polární led mění v průběhu času.“