Tři přistání pro výsadkový modul mise Rosetta
Poté, co se přistávací modul Philae poprvé v historii dotknul komety, jsou vědci a technici plně zaměstnání analýzou nového světa a informací týkajících se přistání.
Přistání bylo potvrzeno operačním střediskem ESA ESOC (European Space Operations Centre) v německém Darmstadtu ve středu 12. listopadu v 16:03 h GMT (17:03 h středoevropského času).
Od toho okamžiku vědci, specialisté na letovou dynamiku a technici z ESA, střediska LCC (Lander Control Centre) v Kolíně nad Rýnem a PSONC (Philae Science, Operations and Navigation Centre) ve francouzském Toulouse studují data vyslaná přistávacím modulem.
Z nich vyplynulo zajímavé zjištění, a to že modul nepřistál na kometě 67P/Čurjumov–Gerasimenko toliko jednou, ale hned dokonce třikrát.
Úchytné harpuny se nevystřelily a Philae po prvním doteku zřejmě rotoval, což naznačuje, že se modul z povrchu po dosednutí vznesl.
Manažer mise výsadkového modulu z německého letecko-kosmického střediska DLR Stephan Ulamec oznámil, že ke kontaktu s povrchem došlo v 15:34 h, 17:25 h a 17:32 h GMT (v daném případě „kometárního času“, neb zabere 28 minut, než data skrze sondu Rosetta dorazí na Zemi). Informaci potvrdilo několik přístrojů včetně analyzátoru magnetického pole ROMAP, teplotního zobrazovače MUPUS a senzorů na přistávacím podvozku, které byly při prvním kontaktu stlačeny.
K prvnímu kontaktu došlo uvnitř předpokládané přistávací elipsy. To potvrdila sestupová kamera ROLIS stejně jako fotoaparát OSIRIS, jehož snímky odpovídaly očekávaným rysům.
Ovšem poté se výsadkový modul vznesl z povrchu znovu a následující hodinu a padesát minut pokračoval v letu. Během té doby urazil zhruba jeden kilometr při rychlosti 38 cm/s. Po druhém kontaktu s povrchem znovu poskočil, tentokrát cestoval rychlostí 3 cm/s. Závěrečné místo dosednutí našel o sedm minut později.
Signál o kontaktu s povrchem vzniklý během prvního doteku vedl k tomu, že si přístroje na výsadkovém modulu „myslely“, že došlo k přistání. Díky tomu byla spuštěna sekvence experimentů, které měly být provedeny až na povrchu. Data z nich jsou nyní analyzována, aby bylo možné co nejpřesněji interpretovat vlastní odrazy.
Předběžná data z experimentu CONSERT ukazují, že se modul Philae vydal do oblasti prohlubně známé jako „oblast B“ – zřejmě dosedl na její samotný okraj. Nyní bude muset být tato domněnka potvrzena s pomocí snímků ve vysokém rozlišení: mnohé z nich jsou dosud uložené na palubě Rosetty a čekají na odeslání na Zemi.
Přistávací modul zůstává nezakotvený na povrchu komety, přičemž jeho poloha a orientace jsou nejasné. Vědecké přístroje pracují a dodávají snímky plus data, což vše by mělo analytickým týmům pomoci určit skutečné místo přistání.
Sestupová kamera zachytila povrch komety pokrytý pískem a balvany o velikosti od několika milimetrů do několika metrů. Ovšem kamerový systém CIVA na modulu Philae ukázal panoramatické snímky: na nich je vidět, že modul dosedl v blízkosti kamenné stěny a dost možná, že jedna z podvozkových noh nedosedla a zůstala trčet do volného prostoru.
Po diskusích o tom, které vědecké přístroje aktivovat, protože by mohly negativně ovlivnit polohu modulu Philae, bylo rozhodnuto vyklopit přístroje MUPUS a APXS.
Hlavní baterie umožňují realizovat hlavní vědecké cíle mise během zhruba 24 hodin. Sekundární akumulátor, který je dobíjený slunečními bateriemi na modulu Philae, má podle všeho k dispozici jen půldruhé hodiny slunečního záření (z dvanáctihodinového místního dne), což má závažné důsledky na energetický rozpočet vědeckých experimentů z dlouhodobého hlediska. Přitom původně vybrané místo přistání nabízelo až sedm hodin osvětlení během 12,4hodinového kometárního dne.
